Politický étos evidence tržeb

  • lektronická evidence tržeb je první vážný politický čin Sobotkovy vlády.
  • Cílem není jen vybrat větší daně, ale hlavně změnit obchodní stereotypy.
  • Regulace je poslední možnost, snížení daní by sociální systém neunesl.

Vláda Bohuslava Sobotky neměla žádný velký reformní program a i její dosavadní působení připomíná spíše poklidné proudění než razantní hledání nových cest a směrů. Změnil to až zákon o elektronické evidenci tržeb (EET), který se stal nejen hlavním politickým krokem kabinetu, ale který také neprovádí běžnou parametrickou úpravu, nýbrž se chystá radikálnějším způsobem zaříznout do živého těla společnosti.

Zákon implicitně vychází z obecné představy, že v Česku se považuje za normální, když podnikatelé části svých tržeb odklání mimo daňové pásmo, aby si tak vylepšili osobní bilance. Jak mimo jiné ukazuje index vnímání korupce, na němž je Česko stále hluboko za vyspělými zeměmi, srozuměni jsou s tím všichni. Nabourat tento stereotyp kolektivního vědomí je velmi obtížné bez toho, aby regulátor (v tomto případě vláda) nezaváděla důslednou a přísnou kontrolu, kterou má přinést právě elektronická evidence tržeb.

Odklánění jako společenský stereotyp

Ministr financí, věren své účetnické povaze, sice tvrdí, že hlavním cílem EET je snížit daňové úniky (což je mimochodem argument nejčastěji zpochybňovaný, protože ti největší únikáři prý nebudou zákonem zasaženi a budou se − možná − sbírat jen drobné), jenže podstata věci je jinde. Evidence tržeb má především změnit jisté zaběhnuté rigidní morálně-podnikatelské návyky, a to i na straně spotřebitelů(!), kteří jsou v souladu s výše zmíněnou společenskou náladou obvykle srozuměni s tím, že k odklánění tržeb dochází jaksi přirozeně.

Je to dáno prostou mezilidskou solidaritou, vycházející z podivné schizofrenní pozice vůči státu. Všichni chceme po státu kvalitní veřejné služby (zdravotnictví, školství, policii apod.), ale nechce se nám příliš na tyto služby přispívat, protože jsme přesvědčeni, že naše peníze jdou jinam, než by měly jít. Tato bytostná nedůvěra ve stát, který se stejně nestará, jak má, je základním důvodem, proč se nejen drobní podnikatelé často starají raději sami (o sebe). Evidence tržeb míří právě na tento společenský zvyk, který chce donucovacími prostředky časem, novým návykem zlomit. Jak dlouho to bude trvat, nikdo neví. Jisté ale je, že skutečná změna se nebude zcela překrývat s tím, jaké konkrétní finanční zisky EET přinese − přinese-li nějaké.

Vláda samozřejmě mohla celý problém řešit i jinak. Neoliberální ekonomové navrhují − jak jinak − snížení daní, které má podle učebnicových myšlenek ten efekt, že zvyšuje celkový objem peněz vybraných z daní. Lidé zkrátka platí tak nízké daně, že je rádi zaplatí. Problém je, že v českém prostředí tento "daňový automat" může jen těžko fungovat.

Nejen proto, že nikdo neví, kde ona nízká hranice je, ale hlavně proto, že nároky občanů na veřejné služby jsou standardně vyšší, a jen málo lidí je schopno přijmout fakt, že kvůli nízkým daním se budou muset více ohánět při placení u lékaře nebo ve škole. Češi pořád chtějí sociální stát, jakkoliv se drolí, a to stojí velké daňové peníze.

Šance pro politiku

Vláda tedy skoro neměla jinou možnost než zkusit cestu donucování. Konkrétní detaily řešení, které prý zatěžují malé podnikatele a podle největších skeptiků zničí řadu hospodských, malých obchodníků a barmanů, nemá cenu rozebírat − vždy se najdou pro a proti, jejich řetězec je nekonečný a všechna mají stejnou váhu. To je už problém jednání odborníků, dohadování v parlamentu, otázka vnímavé diskuse s podnikateli. Hlavní je akt − politické rozhodnutí, které vláda musela dělat i s vědomím, že dávno nejde jenom o peníze.

Politika, i když to už tak málokdy chápeme, je snaha měnit společenské prostředí, zpřehledňovat je, někam směrovat. Není to jen správa věcí veřejných, které často fungují samy a všemožné vládní politiky je nijak podstatně neovlivňují. Elektronická evidence tržeb je prvním vážným pokusem Sobotkovy vlády takový politický čin udělat. Je to první skutečně politická akce, která chce mít kultivační dopad na společnost.

Rizika jsou veliká, dopadnout to může všelijak, ale to patří k politickému rozhodování. Chválit či nadávat se bude později. EET má dostat šanci, i pro tu politickou odvahu jinak velmi nepolitického kabinetu.

Zdroj ZDE