Účtenkové Chorvatsko: Vláda si elektronickou evidenci pochvaluje. Živnostníkům vadí, že je nepraktická

  • Země na Jadranu zavedla elektronickou evidenci tržeb před více než dvěma lety.
  • Experti i vláda si pochvalují, že opatření přispělo k lepší daňové disciplíně.
  • Reakce Chorvatů jsou však smíšené. Mnozí si myslí, že systém mohl být jednodušší.

Pod vzrostlými palmami na promenádě v dalmácké metropoli Split posedávají hloučky turistů, kteří pozorují lodě pomalu vplouvající do přístavu. Jen kousek od rivy, jak Chorvaté promenádu označují, je rybí tržnice. Všude je cítit silný pach ryb a moře. Několik rybářů ještě nese ke stánkům své úlovky, prodírají se mezi zvědavými cizinci a místními, kteří si přišli koupit něco na oběd.

Hned u kraje tržnice nabízí různé druhy škeblí a mušlí Jasna Filipovičová. Podobně jako desítky tisíc dalších podnikatelů, živnostníků nebo třeba veterinářů se i ona musela sžít s novými pravidly, která přinesla elektronická evidence tržeb. Také na prodejce nalovených ryb či mušlí se vztahuje "fiskalizacija", kterou Chorvatsko zavedlo před více než dvěma lety.

"Já jsem si díky fiskalizaci polepšila, zmizelo totiž hodně šedé konkurence − tedy lidí, kteří účtenky nevydávali," vysvětluje Filipovičová. "Myslím si ale, že sem na rybí trh se podobný systém nehodí. Podívejte, všude je tu mokro, máme tu spoustu vody a ledu, není to tu jako v běžném obchodě," ukazuje kolem sebe na mokré podlahy.

"Nemělo by se to vztahovat třeba na tržnice v otevřeném prostranství. Stačí, když začne pršet, a všechno se zničí," říká Filipovičová, která stojí za váhou a bedýnkami plnými různě velkých mušlí.

Podobně jako ona museli novým pravidlům přivyknout i cizinci, kteří v Chorvatsku pracují. Například Japonec Masahiro Okamoto před více než dvěma a půl lety otevřel první japonskou restauraci Samurai ve Splitu. K pohostinství "utekl" ze své předchozí práce.

Přes třicet let navrhoval stroje pro továrny automobilových značek, jako je třeba Toyota nebo Hyudai. "Podobný systém v Japonsku nemáme. Proto bylo poměrně těžké si na něj zvyknout," vypráví u malého stolku ve stylové restauraci s tím, že teď už se všechno zaběhlo.

Až 30 procent šedé ekonomiky

Chorvatsko zavedlo elektronickou evidenci tržeb v roce 2013. Ještě před tím ve společnosti i na politické scéně probíhala ostrá diskuse. Proti se stavěli především menší podnikatelé a hlavně pak trhovci, kteří měli se zavedením fiskalizace, jak se systém v Chorvatsku označuje, dodatečné náklady. Obávali se také, že kvůli vydávání účtenek nebudou stačit tak rychle obsluhovat a přijdou o část zákazníků.

Záhřeb měl k zavedení elektronické evidence tržeb celou řadu motivů. Zemi dlouhodobě trápí velký podíl šedé ekonomiky, která podle odhadů tvoří 20 až 30 procent hrubého domácího produktu. "Hlavním důvodem byla snaha omezit daňové úniky, a to především kvůli rostoucímu rozpočtového schodku a státnímu dluhu. Struktura chorvatské ekonomiky se hodně opírá o služby, především v cestovním ruchu. A to nahrává nižší daňové disciplíně. I proto je zavedení registračních pokladen oprávněné," domnívá se hlavní ekonom Splitské banky Zdeslav Šantić.

"Vláda také chtěla přinést více světla a transparentnosti do hotovostních plateb a tím omezit i nekalou konkurenci," doplňuje pak analytik Milan Deskar-Škrbić z chorvatské pobočky Erste.

A jak elektronická evidence tržeb v praxi funguje? V jedné z křivolakých uliček kousek od vstupu do největší turistické atrakce ve Splitu, Diokleciánova paláce, popisuje barman Robert Čepo z restaurace Kitchen 5, že naučit se s novou elektronickou pokladnou bylo jednoduché.

"Dejme tomu, že k nám přijdou dva hosté, dají si třeba dvě piva a koktejl. Já jim pak vydám účtenku, na které jsou dva speciální kódy," vysvětluje barman. První z nich je ochranný kód, důležitý je ale ten druhý, unikátní třicetišestimístný kód se zkratkou JIR, bez něhož není účet platný.

"Pokladna je pak přes internet spojená se serverem daňové správy. A ta okamžitě vidí, že jsem účtenku vydal, a také vidí, na jakou částku," ukazuje na světlou obrazovku pokladny, která je spojena s malou tiskárnou. "Mají to tam černé na bílém," doplňuje.

Zavádění systému proběhlo v několika fázích. Od 1. ledna 2013 se vztahoval na restaurace a služby v pohostinství. O tři měsíce později se k nim přidaly i další profese, například veterináři, notáři, právníci nebo tlumočníci. Nyní má elektronické kasy 95 procent malých a středních podniků v Chorvatsku.

Výjimek je ale celá řada. Účtenky nemusí vydávat třeba farmáři prodávající na trzích ovoce a zeleninu, které si sami vypěstovali.

Někteří Chorvaté se ze začátku neobešli bez investic do nového vybavení. Museli si zajistit například připojení na internet nebo zakoupit digitální certifikát. "Jednorázové administrativní poplatky se pohybovaly pod stem eur. Pro malé a střední podniky to ale nebylo žádné velké finanční břemeno," doplňuje ekonom Šantić.

Špás za 500 eur

Část podnikatelů či živnostníků si musela koupit i nové elektronické registrační pokladny. "Pokladny mohou být různé, jen musí být schopné se připojit na internet," vysvětluje Sergio Stupar ze Sdružení řemeslníků z Puly. "Proto mohou být náklady dost rozdílné. Záleží také na velikosti firmy nebo na počtu pokladen. Odhadujeme, že řemeslník, který má jednu pokladnu, musel za vše potřebné vynaložit celkem 400 až 500 eur," upozorňuje Stupar s tím, že "fiskalizacija" je stála také hodně času i námahy.

Podobně se vyjadřuje Dalibor Slavica, ředitel tržnice v Šibeniku. "Moje pokladna stála 700 eur. Na trhu jsou ale k mání i přístroje v ceně zhruba 300 až 400 eur," uvádí.

Především první měsíce fiskalizace nebyly pro mnohé Chorvaty snadné. "Nejdříve byli řemeslníci nespokojení − museli investovat peníze do internetového připojení a velká část z nich si musela koupit také nové pokladny. Poté co si všechno opatřili, už neměli moc připomínek," vzpomíná Stupar.

Mnozí se museli také naučit s novými pokladnami správě pracovat. "Někteří lidé ze začátku mohli mít problémy, protože neuměli správně zadávat data, a proto měli jinou částku v pokladně, než jakou přiznali u daňové správy. Většina problémů se ale vyřešila za chodu," vysvětluje Boris Trupec ze Záhřebského sdružení řemeslníků.

Nyní jsou reakce Chorvatů, kteří denně využívají elektronické pokladny, smíšené. Především číšníci z velkých restaurací nebo prodavači z obchodních řetězců a větších firem si je pochvalují.

Spokojená je také asi padesátiletá prodavačka Nada, která pracuje v obchodu s cukrovinkami a čokoládou značky Kraš. Malý obchůdek na náměstí Narodni trg ve Splitu láká na různé čokoládové bonbony, sušenky a želatinu. "Nemáme žádné problémy, fiskalizace se nám osvědčila. Všichni přece musí platit daně," říká Nada. "My jsme ale velká firma, je možné, že třeba menší podnikatelé s tím měli problémy," dodává.

V tom s ní mnohé prodavačky ze Splitu souhlasí. Vůbec nejvíce je nyní trápí špatné připojení k internetu. Na to si stěžuje prodavačka Antonela z pekařství na splitské rivě. Před malou prodejnou, kde nabízí třeba tradiční pochoutku burek, vysvětluje, že jí připojení často vypadává. "Každá třetí účtenka mi pak vyjde bez kódu, musím je kvůli tomu neustále kontrolovat. Když je tu velká fronta, tak mě to hodně zdržuje," stěžuje si.

"Že by nám vypadl internet, tak to se nám stává jen velmi málo, možná když přijde třeba bouřka. Fiskalizace je velmi chytrá věc, pomáhá státu bojovat s šedou ekonomikou," tvrdí ale číšník Krešo, který pracuje v restauraci Pjaca.

S tím, že by vypadávání internetu ohrožovalo chod elektronických registračních pokladen, nesouhlasí ani Hrvoje Somun, výkonný ředitel státní agentury pro informační systémy Apis IT. "Výpadek internetu nezablokuje fungování pokladen," uvádí Somun s tím, že prodavač může podle něj vydat účtenku i bez internetu.

Ta je pak uložena v paměti kasy. Když se spojení opět obnoví, tak pokladna údaje odešle na daňovou správu tak, jak má. Podle Somuna je ale možné, že někteří prodavači v Chorvatsku fungování ještě úplně nerozumí, a proto nevědí, že pokladny mohou fungovat i off-line.

Změny pro spotřebitele

Na nová pravidla si ale před dvěma lety museli zvyknout také spotřebitelé, kteří mají v celém systému velkou roli. Nyní mají povinnost si účtenku převzít, a mít ji u sebe dokonce ještě po opuštění obchodu. Jinak jim hrozí pokuta.

Jak je to ale v praxi? "Účtenky si lidé neberou. Nikdo tu na ně nečeká," říká mladá brunetka Martina, která společně se svojí kolegyní rovnou na promenádě ve Splitu prodává čerstvě vymačkaný džus z pomerančů, jablek a dalšího ovoce. Stejnou zkušenost má i Filipovičová z "ribarnice", tedy z rybího trhu. "Ze začátku si je lidé brali, teď už se účtenky válí po tržnici," vysvětluje.

A nejen to, daňová správa zákazníky několika způsoby vyzývá, aby se do celého procesu zapojili. Kupující si může zkontrolovat, zda byla jeho účtenka opravdu zaregistrována u daňové správy, a to buď prostřednictvím speciálního serveru, nebo odesláním SMS na speciální číslo.

Záhřeb ale motivuje spotřebitele i jinak. Zavedl účtenkovou loterii "Bez računa se ne računa", tedy volně přeloženo "Bez účtenky to neplatí". Hlavní cenou je peněžitá výhra, a to ve výši 100 tisíc kun, tedy zhruba 360 tisíc korun. Loterie má každý rok několik slosování.

Nad podniky a živnostníky pak dohlíží také inspektoři. Ti se setkávají s různými nešvary. Například zákazník dostane účtenku na jinou částku, než opravdu zaplatil, nebo také na jinou položku. Jindy nedostane účtenku vůbec. V podobných případech úřady postupují poměrně přísně. V uplynulých letech se do médií dostaly zprávy, kdy inspektoři na čas zavřeli známé podniky či restaurace.

V kontrolách inspektoři pokračují i letos. Jen v období od začátku ledna do poloviny června daňová správa provedla téměř šest tisíc inspekcí. "Inspektoři zjistili 633 pochybení, tedy ve zhruba deseti procentech případů," uvádí mluvčí chorvatské daňové správy Marko Nenadić.

Systém se ale dá obejít i jinak. "Existují možnosti, jak manipulovat s účtenkami," uvádí expert Stjepan Groš ze Záhřebské univerzity. Podle něj je možné například vytisknout účtenku se zfalšovaným kódem. "Pokud se podíváte na kód, který je na účtence, tak nepoznáte, zda je platný, nebo ne," vysvětluje.

V případě, že ho někdo zfalšuje, jedinou možností, jak to odhalit, je buď ho zadat na stránky daňové správy, poslat SMS, nebo ho musí zkontrolovat inspektor. "Nemyslím si ale, že mnoho lidí zkouší takto tento systém obejít, a to z prostého důvodu, že jen málo z nich ví, jak funguje," domnívá se.

Firmy přiznaly vyšší obrat

Všechna data jsou uložena na serverech daňové správy v Chorvatsku. "Nejsou tak někde v cloudech v USA nebo třeba Německu," uvádí Somun z Apis IT. "Nezaznamenali jsme žádné narušení bezpečnosti. Hodně firem z Česka se mě ptalo na zabezpečení systému.

Tato data mají přitom mnohem menší hodnotu než třeba údaje z prohlášení poplatníka daně z příjmu. Kdyby někdo chtěl ukrást nějaká data, tak by spíše ukradl přiznání o zdanění příjmů nějakého člověka. Proč by mělo někoho zajímat, kolik účtenek vydal třeba nějaký bar?" uvádí Somun.

A jak se v Chorvatsku zlepšil výdej daní? To není jednoduchá otázka, protože zavedení "fiskalizacije" doprovázelo snížení DPH v pohostinství, a to z 25 na 10 procent. "Proto je těžké vyčíslit přesný dopad na zlepšení výběru daní. Musím ale říct, že se objevilo hodně případů, kdy firmy přiznaly mnohonásobně vyšší obrat, než měly před zavedením fiskalizace. To ukazuje, že tento projekt má viditelný úspěch ve zvýšení daňové disciplíny," vysvětluje ekonom Šantić.

Chorvatská daňová správa má zatím údaje jen z roku 2013, kdy se evidence zaváděla. Mezi lety 2012 až 2013 se například průměrný vykázaný roční příjem v klíčovém sektoru pohostinství zvýšil ze 4100 eur zhruba na 9300 eur. A podobné to bylo také u dalších profesí. U drobných podnikatelů, jako jsou třeba kadeřnice, přiznaný příjem vzrostl z 2500 eur na 3200 eur ročně.

"Fiskalizace přispěla k lepší daňové disciplíně, což je ku prospěchu státu. Nevíme ale, zda to ospravedlňuje všechny investice. Myslíme si, že vše mohlo být jednodušší. Nemusela by se vztahovat třeba na některé aktivity, jako je prodej na venkovních stáncích nebo služby, které jsou poskytované v otevřených prostorech," dodává Stupar z Sdružení řemeslníků z Puly.

Mnozí trhovci z tržnice Hippos ve Splitu si pak stěžují na to, že nemohou jen tak snížit cenu nějakého výrobku. Smlouvání se zákazníky je tak konec.

Zdroj ZDE